Vlaštovičník větší

Chelidonium majus – Boží dar přírody.

Nyní nám krásně nakvetl vlaštovičník, pro většinu nežádoucí plevel. Stejně jak likvidujeme český ženšen – kopřivu na zahrádkách, tak likvidujeme vlaštovičník, kouzelnou léčivku.

Naši předkové k vlaštovičníku ale měli velkou úctu. Pokud nahlédneme do starých herbářů tak nalezneme označení, Herrgottsgnade – boží milost, Marienkraut – rostlina Mariina, Gottesgabe – boží dar, Herrgottsblatt – boží list, Goldwurz – zlatý kořen, Blutkraut – krvavá bylina, Augenwurz – oční koření.  Z názvů si dovedeme domyslet, v jaké úctě byla kdysi tato rostlina, kterou dnes mnoho lidí pokládá za jedovatý plevel. Dnešní odpor vůči této bylině si dovedu vysvětlit jen tak, že v počátcích průmyslové výroby léčiv se zásadně zatracovaly všechny vysoce hodnotné léčivé rostliny, a to proto, aby lidé byli odlákáni od léčivek a začali užívat chemické látky. Ale časy se mění a pomalu a jistě se vracíme zpět k přírodě.

Vlaštovičník je rozvětvený, 30 až 80 cm vysoký, začíná kvést v květnu a kvete až do podzimu. Z lodyhy i oddenku prýští oranžovožlutá, hustá šťáva. Vlaštovičník nejraději roste na jižních okrajích lesa, při zdech, plotech, na rumištích. Ať je již léto jakkoliv suché, i když jsou jižní stráně vyprahlé, ze stonku vždy vytéká mnoho oranžovožluté šťávy. Rostlina pročišťuje krev a napomáhá tvorbě krve. Použil bych ji spolu s kopřivou a výhonky černého bezu proti leukémii. Této čajové směsi je však třeba vypít za den alespoň dva litry, má-li se dosáhnout dobrých výsledků. Vlaštovičník je společně s voňavým muškátem nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zvláště když se užívá v čerstvém stavu. Používá se, protože pročišťuje krev a játra, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se používá při onemocnění žlučníku, ledvin i jater. Zevně se používá při chorobách kůže, kuřích okách, bradavicích a nemizejících lišejích. Šedý zákal a skvrny na rohovce při použití mizí. Šťáva pomáhá i při krvácení a odchlípnutí sítnice. Sebere se vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se rozdrtí mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávou se ukazovákem potřou koutky zavřených očí. Oči se sice nepotřou, ale z koutků se šťáva do nich dostane.

Bylinkář Standa.