Hřiby

Hřiby – zlepšují naše zdraví dvakrát
Konečně se houbaři dočkali, začaly růst. Že nám pomáhají dvakrát, si uvědomí málokdo. První pomoc našemu zdraví je, příjemná procházka lesem na čerstvém vzduchu, k tomu emoční potěšení, když uvidíme v trávě nebo mechu, krásné zdravé hřiby. Druhá pomoc je, když si doma uděláme praženici, nebo jinou pochutinu. Jsou bohaté na vitamíny, minerály a jiné tělu prospěšné látky.
První dochovaný traktát o houbách pochází ze 4. století př.n.l. Starořecký učenec Theofrastos, jemuž se říkalo „otec botaniky“, v něm popisuje žampiony a lanýže. A o 500 let později římský autor Plinius Starší shromáždil ve svém díle Naturalis historia vše, co dosud lidstvo o houbách vědělo a rozdělil je na jedlé a škodlivé. Teprve v 18. století, kdy bylo zjištěno, že houby obsahují semena – výtrusy, je s definitivní platností zařadila věda mezi rostliny. A za 100 let vědci objevili, že houby vyrůstají z pavučinové hmoty, kterou nazvali podhoubí. Dnes je popsáno přes 80 000 druhů hub. Houby dosahují různých velikostí. Některé druhy dorůstají velikosti melounu, jiné se dají spatřit pouze pod mikroskopem. 400 až 600 z nich je označováno za jedlé.
Hřiby mají nízký obsah sodíku a vysoký obsah draslíku, proto jsou vhodné ke snížení krevního tlaku. Nemají takřka žádné kalorie, jsou vhodné do diet. Do diety ale nepatří řízky z hub. Mají vysoký obsah vitamínu B2 a B3. Jsou bohaté na selen, který společně s vitamínem E likviduje v našem těle kyslíkové radikály. Nezanedbatelný je i obsah vitaminu A a D. V čerstvých houbách je až 90 % vody, ale je v nich vysoký obsah vlákniny, která pomáhá se správnou peristaltikou střev.
Já jsem na sv. Václava již na hřibech byl. Byla to nádherná procházka prosluněným lesem a s prázdnou jsem se nevrátil. Praženice byla vynikající. Vůní s hub provoněné babí léto přeje bylinkář Standa.